Povinné očkování - aneb proti čemu děti chráníme (kalendář povinného očkování)

V České republice je sestaven pro malé děti kalendář povinného očkování. V poslední době však rostou řady rodičů, které povinné očkování odmítají. Stále častěji tedy můžeme číst články nebo poslouchat informace o tom, jaké vedlejší účinky může povinné očkování způsobit. Ano, rodiče by měli znát možné vedlejší účinky očkování, ale také by měli přesně vědět, proti jakým chorobám a jaká rizika tyto choroby pro dítě představují. Je nutné si uvědomit, že u některých chorob je nejlepší prevencí právě očkování. Za to, že tyto choroby se u nás nevyskytují ve větší míře, vděčíme právě celoplošnému očkování proti nim. Od letošního roku (2011) bylo zrušeno povinné očkování proti TBC, které probíhalo již v porodnici. Hlavním důvodem zrušení povinného očkování TBC bylo to, že reakce na očkování (nehojící se vpich po očkování) oddaloval další povinné očkování tzv. hexa vakcínou. Očkování TBC se stalo tedy pouze doporučeným. Vzhledem k výskytu tuberkulózy a hlavně vzrůstající migraci by rodiče měli toto očkování do očkovacího kalendáře zařadit.

Hexa vakcína je tedy první povinné očkování, které čeká děti mezi 3. a 4. měsícem. Hexa vakcína obsahuje očkovací látky proti 6 nemocem: záškrtu, tetanu, černému kašli (pertuse), haemophilu influenzae b, dětské přenosné obrně a hepatitidě tybu B. Všechny tyto nemoci mohou být u malých dětí život ohrožující. Představme si je podrobněji:

Záškrt - neboli diftérie je vážné infekční způsobené bakteriálním toxinem Corynebacterium diphteriae.Tento toxin se může šířit přímo vzduchem od nakaženého člověka nebo nepřímo, infikovanými předměty. Bakterie diftérie jsou velmi odolné a přežívají na povrchu předmětů. Infekce se nejčastěji projeví jako záškrt hrtanu (diphtheria laryngis, croup), záškrt mandlí, záškrt nosní sliznice a vzácně jako záškrt spojivek, kůže nebo genitálií. Onemocnění začíná mírnou horečkou, polykacími obtížemi, nechutenstvím a malátností. Proto může dojít snadno k záměně s angínou. Nebezpečné jsou nám tím, že zneprůchodňují dýchací cesty a v konečném důsledku vedou ke smrti. Špatná diagnóza a léčba mohou způsobit rozvoj zhoubného záškrtu, diphtheria maligna. Zhoubný záškrt je často doprovázen zánětem srdečního svalu neboli myokarditidou a pozáškrtovými obrnami. Pozdější následky působení toxinu zahrnují poškození nervů a poškození ledvin.

Tetanus - je akutní nebezpečné infekční onemocnění. Jeho vyvolavatelem jsou toxiny produkované bakteriemi Clostridium tetani. Tyto bakterie jsou běžnou součástí trávicího traktu skotu, koní a dokonce je můžeme najít i u některých lidí. Proděláním nemoci se nevytváří trvalá imunita. Infekce vniká do těla ránou, která je kontaminována Clostridiemi. Může se jednat o rány hluboké, hnisavé, nejčastěji od rezavého hřebíku, mohou to však být i malé ranky, např. od třísky nebo píchnutí se nějakým trnem. Méně časté je zanesení infekce do otevřených zlomenin, vředů, proleženin nebo popálenin. K projevům dochází 3 – 30 dní po nákaze, přičemž platí, že čím dříve se infekce projeví, tím horší má průběh a následky. Nejčastěji přichází po 1 – 2 týdnech. Závažnost projevů závisí na druhu poranění, na množství vyprodukovaného neurotoxinu a na vzdálenosti místa poranění od centrálního nervového systému. Zpočátku dochází jen k občasným křečím, jejich interval se však postupně zkracuje. Křeč může také vzniknout jako reakce na světlo, zvuk nebo dotyk. Tělo zasažené křečí je prohnuté v bedrech a připomíná napjatý luk (opistotonus). Jako reakce na infekci se objevuje teplota a nadměrné pocení. Krevní tlak je vyšší a srdce bije rychleji. Ke komplikacím tetanu patří postižení plic a srdce, hrozí postižení ledvin. V nejtěžších případech končí tetanus smrtí. Její příčinou je kolaps dýchacího systému (křeče mezižeberních svalů a bránice) nebo srdeční selhání.

Černý kašel - v naší zemi se díky  očkování podařilo černý kašel téměř vymýtit. Problémem je nárůst přistěhovalců především z východní části polokoule, kde není vyspělé dětské zdravotnictví, a kteří k nám nákazu importují. Nicméně se jedná o celosvětově rozšířené onemocnění, které vzácně může postihnout i dospělé. Vyskytuje se především v podzimních a zimních měsících. Černý kašel byl v dřívějších dobách velmi obávanou dětskou nemocí, která u většiny nakažených končila smrtelně – udušením. Černý kašel je vysoce nakažlivý a přenáší se kapénkovou infekcí, čili při kýchnutí, smrkání a kašli. Každoročně je na světě zachyceno asi 60 milionů nakažených a z toho 350 tisíc, převážně dětí, zemře. Nejčastější výskyt nemoci je mezi 3.-5. rokem života dítěte. Doba od nakažení do propuknutí příznaků nemoci, tzv. inkubační doba, je u černého kašle asi týden až 14 dní. Onemocnění začíná necharakteristickým kašlem, to je první stadium, které lze ovlivnit antibiotickou léčbou. Druhé stadium nastupuje mezi druhým a třetím týdnem a vyznačuje se záchvatovitým kašlem, typickým pro tuto nemoc. Dítě má záchvat opakovaného kašlání, během záchvatu se nemůže nadechnout. Kašel může být ukončen buď kokrhavým zajíknutím, nebo je dítě tak podrážděno usilovnou námahou, až začne zvracet. Stav je doprovázen nedostatkem dechu a namodralou barvou rtů z nedostatku kyslíku v krvi. Je jich několik, které znesnadňují jak prevenci, tak léčbu. V popředí komplikací stojí velmi snadný přenos kapénkami, což je v dětských kolektivech nejsnadnější způsob šíření nemocí. U kojenců do 5 měsíců věku končí onemocnění v 70% smrtelně. Chvíle během záchvatu kašle, kdy dítě nedýchá, tzv. apnoe, způsobuje namodralou barvu dítěte a může vyvolat křeče, jejichž příčinou je málo kyslíku v mozku. Nedostatek kyslíku pro mozkovou tkáň může funkce mozku poškodit, výsledkem jsou různé neurologické poruchy.

Haemophilu influenzae b - Hemofilové nákazy jsou onemocnění, která se nejčastěji objevují u dětí do věku 5 let a jsou způsobená bakterií Haemophilus influenzae typu b (Hib). Existuje několik typů této bakterie, ale pouze typ b nejčastěji (až 95%) způsobuje závažnější formy této infekční choroby. Přirozeným zdrojem je výhradně člověk. K přenosu infekce dochází obvykle kapénkovou cestou.

Kalendář povinného očkování

(ještě donedávna bylo u nás povinné očkování proti TBC, které probíhalo již v porodnicích, to bylo zrušeno a je nyní pouze doporučené)

3. - 4. měsíc: 1. dávka hexavalentní očkovací látky proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, Haemophilu influenzae b, dětské přenosné obrně a hepatitidě typu B v jedné injekci)
• Zároveň je možné očkovat 1. dávku proti pneumokoku.

4. - 5. měsíc: 2. dávka hexavalentní očkovací látky
• Zároveň je možné očkovat 2. dávku proti pneumokoku.

5. - 6. měsíc: 3. dávka hexavalentní očkovací látky
• Zároveň je možné očkovat 3. dávku proti pneumokoku.

11. - 18.měsíc: 4. dávka hexavalentní očkovací látky.
Očkování hexavalentní očkovací látkou - hexavakcínou - se zahajuje od započatého 13. týdne věku, vždy až po zahojení reakce po očkování proti tuberkulóze. Provádí se třemi dávkami v intervalu minimálně jednoho měsíce. Následuje 4. dávka hexavalentní vakcíny nejméně 6 měsíců po podání 3. dávky. Měla by být podána nejpozději před dovršením 18. měsíce věku dítěte.

15. měsíc: očkování proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám

21. – 25. měsíc: druhé očkování proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám

2. rok: přeočkování dětí proti tuberkulóze, pokud mají negativní zkoušku na předloktí a nemají jizvu po prvním očkování v porodnici

• Pokud se v kojeneckém věku zahájilo očkování proti pneumokoku, podává se ve dvou letech posilující dávka. Nebo je možné očkovat dítě v tomto věku jedinou dávkou pneumokokové vakcíny.


5. - 6. rok: přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli

10 - 11 let: přeočkování proti dětské přenosné obrně inaktivovanou očkovací látkou.

11 - 12 let: přeočkování proti tuberkulóze, pokud je negativní zkouška na předloktí

14-15 let: přeočkování proti tetanu, další pak po 10 – 15 letech